Navigace

Obsah

Historie

První písemné zmínky uvádějí k r.1621 v těchto místech při velkém rybníce ves zvanou Podkorytany a v r.1630 lokalitu nazvanou jen "chalupy u rybníka". Zdejší velký rybník, který v královském pohraničním hvozdu založilo město Domažlice, později zanikl a ves postavená poblíž dostala název Waier (Rybník). Kostel sv. Anny, fara a hřbitov vznikly v obci po roce 1780. Od roku 1825 zde pracoval celní úřad.

Od 16. století začala být oblast intenzivně hospodářsky využívána. Pálilo se zde  dřevěné uhlí, těžilo a zpracovávalo dřevo a postupně se rozvíjelo také sklářství. V blízkosti obce Rybník byly sklářským rodem Schürerů založeny první historickými prameny zachycené sklárny v jižní části Českého lesa. S intenzivním rozvojem sklářství a dalších souvisejících odvětví přichází skutečně plošná kolonizace  pohraničního hvozdu. Šlechta i město Domažlice zakládají nové vsi, do nichž přivádějí především kolonisty ze sousední Horní Falce a Bavorska. Od 17. století tak dochází v celém kraji k výraznému poněmčování. Vyjma Chodska a Domažlice zde německé etnikum nabývá výrazné převahy.

Ve 20. letech 19. století přichází první výraznější pokles sklářské výroby, který je způsoben především vyčerpáním zásoby dřeva. Ve druhé polovině 19. století, a především na jeho konci  dochází k likvidaci většiny skláren v Českém lese, kterých na celém jeho území pracovalo postupně kolem šedesáti. Zaniká řemeslo, které po tři staletí ovládalo Český les a zaměstnávalo značnou část jeho obyvatel. V kraji tak nastává velká bída a nouze území zůstalo převážně zemědělsky založené s nízkou produkcí na roztříštěných horských a podhorských políčkách. Muži pracovali jako dřevorubci, sezónní dělníci nebo jako zedníci, ženy paličkovaly krajky. 

Od poloviny 19 století dochází s vlnou romantismu k rozvoji turistiky a objevováno je postupně i bohatství Českého lesa – klid a krása zdejší krajiny. Začínají vznikat restaurace, penziony i turistické noclehárny a právě  obec Rybník se zařadila mezi významná turistická letoviska.

Do příznivé situace v rozvoji regionu zasáhla nejprve první, následně druhá světová válka a události s ní spojené. Po podepsání mnichovské dohody připadá celé území Českého lesa k Velkoněmecké říši a přichází dočasné vysídlení českého obyvatelstva, po válce dochází k dodnes stále diskutovanému vysídlení obyvatelstva německého.

V převážně německém Rybníku tak zůstal jen zlomek původního obyvatelstva – zatímco v roce 1929 je v obci evidováno 61 domů a 533 obyvatel (z toho pouzí 3 Češi), k roku 1950 je tu uváděno již jenom 143 obyvatel. Z bývalé zástavby k roku 1945 zbylo pouze 18% domů, kostel, hřbitov i další památky byly zničeny. Po roce 1948 zůstal Rybník izolován v pohraničním pásmu, většina zástavby byla zbořena a později zde byly postaveny panelové bytovky a hospodářské objekty socialistické zemědělské velkovýroby.

 Katastrem obce vedla „železná opona“, proto bylo  hospodářské i rekreační využívání zdejšího území jen sporadické, rozvoj oblasti byl znemožněn systémem obrany hranic.

Opětovný rozvoj turistiky a rekreace v obci byl  umožněn až od roku 1990.  K roku 2000 měl Rybník celkem 175 trvale hlášených obyvatel, z toho 95 mužů a 80 žen, z domů postavených do roku 1945 zbylo jen 11 staveb, přičemž do statistik je zahrnuta místní část obce Rybník - nedaleká Závist, kde se díky potřebě zajistit ubytování pro lesní dělníky naopak většina objektů zachovala v původní, nenarušené podobě.

Použitá literatura:

Procházka, Z., Domažlicko, Domažlice 2005. ISBN 80-86125-59-9

Procházka, Z., Putování po zaniklých místech Českého lesa I. Domažlicko, 2. upravené vydání, Nakladatelství Českého lesa, Domažlice, 2017. ISBN 978-80-87316-73-3