Navigace

Obsah

Historie obce Rybník

Osídlení Českého lesa Slovany se datuje až do 7. století našeho letopočtu.
Česká kolonizace byla dokončena ve 14. století, v pozdější době se pak na
osídlení začalo podílet také německé obyvatelstvo. Nejstarší prameny, které
dokládají existenci Rybníka, jsou německé a pocházejí ze 70. let 16. století.
První česká zpráva o vsi pochází z roku 1621. Svůj název obec získala po
velkém rybníku, který v královském pohraničním hvozdu založilo město Domažlice.
Již od 16. století začala být zdejší oblast hospodářsky využívána, pálilo
se tu dřevěné uhlí, těžilo a zpracovávalo dřevo a rozvíjelo se tu také sklářství.
Zásoby kvalitního dřeva daly ve vsi vzniknout mnoha řemeslům, svou činnost
zde vykonávali např. šindeláři, bečváři, špísaři, popeláři nebo smolaři, kteří
tu vyráběli trámy, šindele, mlýnské hřídele, chmelové tyče, špíce na kola,
bečky, mísy, talíře a další produkty. Po roce 1560 byla u Rybníka založena
sklárna Stará Huť. Od 17. století dochází v celém kraji k výraznému
poněmčování. K roku 1900 tak uvádí Ottův slovník naučný v Rybníku 388
Němců a pouze jediného Čecha.
Po rakouském státním bankrotu v roce 1811 zavládla v kraji velká
bída a nouze. Západní pohraniční oblasti začaly za vnitrozemím zaostávat.
Většina pokusů o opětovný rozvoj průmyslové výroby se tu setkala s nezdarem,
a tak zdejší území zůstalo převážně zemědělsky založené s nízkou produkcí na
roztříštěných horských a podhorských políčkách. Muži pracovali jako dřevorubci,
sezónní dělníci nebo jako zedníci, ženy paličkovaly krajky. Mimo pracovní sezónu
se tak v domácnostech často obracely role, kdy místní ženy pracovaly na výdělek
a muži obstarávali domácí práce. Důsledkem nepříznivých ekonomických vlivů
byla nižší životní úroveň obyvatelstva a celková zaostalost území. Od poloviny
19. století se začíná rozvíjet turismus a podnikání výletů za přírodou. Současně
s tím také vznikají první turistické útulky a penziony. Mezi významná turistická
letoviska Českého lesa se zařadila také obec Rybník.
Do osudu obce výrazně zasáhla druhá světová válka a především pak události,
které následovaly po ní. Rybník se v době války, stejně jako celá poněmčená oblast
pohraničí, stal součástí Třetí říše. Po porážce Německa pak došlo k odsunu sudetských
Němců. V Rybníku tak zůstal jen zlomek původního obyvatelstva – zatímco v roce
1930 tu žilo na 3329 osob, k roku 1950 je tu uváděno již jenom 143 obyvatel. Většina
domů, kostel (postavený roku 1795), hřbitovy i další památky byly zničeny. V uvedeném
období klesl počet usedlostí v obci z 509 na 149 a v dalších letech pak nadále klesal.
Původní domy přitom byly nahrazovány bytovkami. Na jižním okraji Rybníka byl dále
vystavěn zemědělský areál. Katastrem obce vedla „železná opona“, proto bylo
hospodářské i rekreační využívání zdejšího území jen sporadické, rozvoj oblasti byl
znemožněn systémem obrany hranic. Opětovný rozvoj turistiky a rekreace v obci byl
umožněn až od roku 1990. 
K roku 2000 měl Rybník celkem 175 trvale hlášených obyvatel, z toho 95 mužů a
80 žen. Obec je přitom složena ze tří částí – vlastního Rybníku a částí obce Závist a
Bernstein. V obci je dnes vysoká migrace. Příznivými podmínkami pro přistěhování jsou
především vliv otevřené hranice, možnost získání zaměstnání (zejména v lesním
hospodářství nebo jako příslušník pohraniční policie v nově vybudovaném areálu) a
možnost získání bydlení. Obyvatelé obce mohou využívat služeb zdejšího obchodu a
pohostinství, dále je zde mateřská škola a nachází se tu také školící středisko
Západočeské univerzity. Okolní krásná příroda Rybníku slibuje rozvoj turistiky. V okolí
obce se nachází také řada vsí zaniklých po odsunu německého obyvatelstva, které jsou
položeny na turistických stezkách a jejich pozůstatky stojí za návštěvu.


Použitá literatura:
Kolektiv autorů: Geografie obce Rybník. Katedra geografie ZČU v Plzni 2001.
Procházka, Z.: Domažlicko. Domažlice 2005. ISBN 80-86125-59-9